Kyjovsko

Pověst o Jaroslavovi z Mrdic

(Uhřice - kostel Sv.Jana Křtitele)

Jedním z majitelů Uhřic byl zeman Jaroslav Racek z Mrdic. Jako mladý se stal svědkem, jak se turecký náčelník vysmíval soše Staré Matky Boží, která tehdy ještě bývala v mariánském kostele Ve Vinicích. Nebyl schopen mu v tomto počínání zabránit, ve strachu zahodil svůj meč a třásl se strachy. Turek byl za svůj čin okamžitě potrestán ztrátou zraku, který nabyl zpět, až když přijal křest a učinil pokání. Ovšem ani mladý zeman neušel za svou zbabělost potrestání. Po návratu do uhřické tvrze měl předtuchu, že za patnáct let zemře a že po smrti nenalezne klid. Jaroslav - poslední z rodu Racků - zemřel 4. března 1545. Když umíral, řádila venku silná vichřice a v kvílení větru umírající uslyšel hlas, který mu sděloval, že jeho duch bude pět set let bloudit místy, kde se zeman za svého života prohřešil. Když zemřel, vichřice rázem ustala. Jaroslav, přestože byl kališník, si přál být pochován u rezidence Ve Vinicích. Chtěl mít blízko k Staré Matce Boží Žarošické, aby prý mohl usilovat o její přímluvu. Poslední rozloučení se zemanem se uskutečnilo příští den. Když zapřáhli koně do vozu s rakví, strhla se znovu vichřice. Koně se odmítali hnout z místa a když konečně poslechli a smuteční povoz se rozjel, hrozilo, že se převrátí. Museli přejet po padacím mostě přes příkop naplněný vodou. Než na něj vjeli, zakročil plebán. Rozhodl, aby zeman Jaroslav byl pohřben vedle svého otce v kryptě kostela. Tak se i stalo. Proroctví se vyplnilo. Vladyka Jaroslav nemá pokoje ani po smrti. Vždy na svátek svaté Kunikundy, který připadl na 4. březen, obchází místo, kde stála rezidence na Silničné. Vstane údajně o půl noci, odvalí kámen a vystoupí z krypty. Přesune se přes kopec nad Silničnou. Za hodinu se prý vrátí do hrobky. Tak tomu má být až do roku 2045.