Kyjovsko

Pověst o milotické černé hraběnce

(Milotice - Zámek)

Jeden z milotických pánů byl příjemný a zábavný společník, který dokázal bavit celou společnost. Zato jeho žena se společnosti vždycky stranila. Byla velmi zbožná a bez porady s mladým zámeckým kaplanem neučinila žádné rozhodnutí, až to hraběte začalo velmi zlobit. Nakonec mu došla trpělivost a rozhodl, že jejich syna Karla bude místo kaplana vychovávat někdo, kdo ho naučí jezdit na koni, lovit zvěř a dalším mužským dovednostem. Přesto i nadále spory kvůli kaplanovi mezi manželi narůstaly. Až jednou se zase hraběnka sešla s kaplanem v zámeckém parku. Najednou se však ozvala rána a kaplan ležel mrtev na zemi. Nikdy se nezjistilo, kdo kaplana zastřelil. Hraběnka však po té strašlivé události byla ještě více uzavřená do sebe, sedávala v komnatě a vyšívala kněžská roucha, která však nikdo nenosil. Hrabě totiž až do své smrti v zámku žádného dalšího kaplana nestrpěl. Až po jeho smrti se hraběnka postarala, aby zámecká kaple měla zase svého kněze a ve výroční den smrti zabitého kaplana, nechávala za jeho duši sloužit mši svatou. Po smrti kaplana chodila pořád jen v černém šatu a lid jí začal říkat černá hraběnka. Nemá klid ani po smrti, noc co noc přebírá v kapli kostelní roucha a kaplan slouží mši, tak jak tomu bývalo kdysi za jejich života.